Ferraty u Lago di Garda s dětmi na vlastní pěst

Při zařizování letošní krátké dovolené v Itálii jsem si uvědomil, že jsem vlastně  nikdy nepoužil služeb  cestovních kanceláří - tedy mimo prolistování katalogů, kde se občas dá najít pěkný tip na místo stojící za návštěvu. Vlastně ani nevím, co by mi nabídla a vyhovuje mi i volnost, které mi cestování "na vlastní pěst" poskytuje i to, že takto  naplánována cesta vyjde levněji

Například na letošní podzimní prázdniny jsem si naplánoval výlet k jezeru Lago di Garda s tím, že si prolezeme zajímavé ferraty v okolí.

Jak navštívit zábavní parky se slevou 85%

Název je trochu nadnesený, ale v létě roku 2013 se prodávala ve vídeňském Prátru roční předplacená rodinná vstupenka 3+1 (pro čtyři osoby) za pouhých €185. Jen pro porovnání, v letošním ceníku je již tato vstupenka za €297 - na druhou stranu má ale navíc bezplatné parkování v Legolandu a Heide parku a ještě Express pass do těchto dvou parků (přednostní vstupenku na atrakce).

Nově se také nabízí i levnější varianta, která nemá parkování, express pasy, vstup do Gardalandu a už ani do dánského Legolandu za cca €240.

Po roce platnost vstupenky vypršela a nastal čas trochu počítat a najít, kde jsme všude byli a kolik by to stálo, pokud bychom si kupovali jednotlivé vstupy - přičemž jsem počítal s tím, že by se lístek kupoval s předstihem on-line. Přímo na pokladnách jsou pak ceny vyšší o minimálně 20%.

Výsledek vypadal takto:

• €90 za 3 * Heide Park
• €80 za 2 * Legoland Billund
• €75 za 3 * Legoland Gunzburg
• €30 za 1 * Gardaland
• €30 za 1 * Legoland Discovery Center Berlin a Oberhausen
• €5   za 1 * Adventure Park Oberhausen
• €45 za 1 * Sea Life Oberhausen, Berlin,Timmendorfen Strand
• €30 za 1 * Madam Tussauds Viden a Berlin
• €15 za 1* Hamburg Dungeon 15

Ne všechny karty byly používány stejně, takže jsme celkově uskutečnili návštěvy za €1285 - a za karty zaplatili původně €185 - takže je to sleva ve výši 85%. Navíc jsme využili i slevy na kemp  v německém  Legolandu - ten je zážitkem zejména pro menší děti. Ale ani ty starší se nenudili, jak je vidět na tomto obrázku:

.

Ceny karet jsou na stránkách Merlin Pass a vyplatí se sledovat, kde jsou jaké slevy - karty také bývají při objednávání v únoru a březnu levnější. Jsem sám zvědavý, jak upraví ceník na rok 2015 - ceník na rok 2014 už rozhodně nebyl tak výhodný jako na rok 2013. Vstupenka platí následujících 365 dnů po koupi včetně všech výhod a to i při změně ceníku.

Kde zaparkovat u Hohe Wand

Hohe Wand je masív, který se nachází kousek pod Vídní a poskytuje několik ferat - s bonusem ve formě vyhlídky z terasy Skywalk.

Místo jsme navštívíli začátkem října - bylo sice pošmourno, ale i přes tohle počasí jsme si to užili. Feráty jsou to opravdu lehké a dají se zvládat bez zajištění - ostatně většina lidí co jsme potkali ani žádné neměla :-)

Časovače ve službách

Toto je jen zamyšlení, jak správně používat časovače pro opakované spouštění operací. Obvykle se to řeší takto:

private int interval = 3600000;
private Timer timer = new Timer(2000);

public void Start()
{
   this.timer.Elapsed += this.OnTimerElapsed;
   this.timer.Start();
}

private void OnTimerElapsed(object sender, ElapsedEventArgs e)
{
   this.timer.Stop();
   .....
   this.timer.Interval = this.interval;
   this.timer.Start();
}

Drobným nedostatkem tohoto kódu je fakt, že kód vlastně neběží v nastaveném intervalu, ale tento interval je prodloužen i o vlastní běh metody - například pokud je interval nastaven na 10 sekund a metoda běží  také 10 sekund, uplyne mezi dvěma voláními 20 sekund.

Takže tady je lepší řešeni- použije se System.Threading.Timer - ten umožňuje nastavit jak čas prvotního spuštění, tak interval mezi následnými voláními.

private Timer timer = null;
private readonly TimerSemaphore semaphore = new TimerSemaphore();

public void Start()
{
   int interval = 3600000;
   this.timer = new Timer(new TimerCallback(this.OnTimerElapsed), null, 200, interval);
}

private void OnTimerElapsed(object state)
{
   if (this.semaphore.IsRunning) return;

   do
   {
       ...
    } while (this.semaphore.ShouldBeRunning);
}

Objekt semaphore zabraňuje opětovnému spuštění metody, pokud tato již běží a navíc v případě, že dojde k tomuto opětovnému zavolání spustí metodu ihned znovu - takže pokud metoda běží pomaleji a doba běhu překročí nastavený interval, je metoda volána ihned znovu - na rozdíl od prvního kódu, kde se opětovně čeká.

Takto vypadá vlastní kód třídy TimerSemaphore:

public class TimerSemaphore
{
 private bool isRunning = false;
 private bool shouldBeRunning = false;
 private bool isStopped = false;
 private object locker = new object();
    
 public bool IsRunning
 { 
  get 
  { 
   lock(this.locker)
   {
    if (this.isStopped)
     return false;

    if(!this.isRunning)
    {
     this.isRunning = true;
     return false;
    }
    else
    {
     this.shouldBeRunning = true;

     return true;
    }
    
   }
  } 
 }

 public bool ShouldBeRunning
 {
  get
  {
   lock(this.locker)
   {
    if this.isStopped)
     return false;
    if(this.shouldBeRunning)
    {
     this.isRunning = true;
     this.shouldBeRunning = false;
     return true;
    }
    else
    {
     this.isRunning = false;
     return false;
    }
   }
  }
 }

 public void Stop()
 {
  lock(this.locker)
  {
   this.isRunning = false;
   this.shouldBeRunning = false;
   this.isStopped = true;
  }
 }
}

Datové připojení ve Francii

Při cestách mimo ČR mi vadí docela vysoké poplatky za data v zahraničí (i když jsou země EU zahraničí?). Obecně se snažím moc nevázat, navíc používám tablet se SIM kartou a raději si data v ČR kupuju na předplacence. Ale v zahraničí je problém, u Mobil.cz si lze koupit balíček na měsíc - za 100MB chtějí 185 Kč. A nebo přímo u T-Mobile platit balíček za den (měsíční balíčky pro předplacené karty zrušili). Vím, že existují další možnosti, třeba připojení od Vodafone - ale ani jedno není moc cenově výhodné.


Při letošní cestě do Francie jsem se tedy rozhodl koupit místní SIM od poskytovatele Lebara. SIM kartu si lze objednat buď předem poštou - což jsem nezkoušel -   a nebo koupit na místě v trafikách (Tabaco). Což jsem nakonec udělal. Stála €5 a musí se aktivovat.

Aktivace přes formulář na internetu mi nešla, takže jsem musel volat zákaznickou linku (čislo je v balíčku, který si koupíte a voláte bezplatně). Je to sice trochu zdlouhavé, většinu údajů musíte hláskovat (operátor mluví anglicky), ale tak během 10 minut je karta aktivována. Uvádíte jméno, bydliště a číslo pasu.

Nyní zbývá jen dobít kredit a vybrat si tarif. Dobil jsem €20 a aktivoval si tarif 3GB na měsíc za €15 - přehled všech nabídek na datové připojení je zde. Vše lze provést po internetu, jen musíte mít ještě jiné připojení, neboť SIM karta není před dobitím aktivní - vhodné je využít wifi v hotelu, u McDonalds apod.

Bohužel po dobití karta nezačne automaticky fungovat pro datové připojení. Je nutné nastavit ručně APN konfiguraci. Pokud si nevíte rady, můžete zavolat na podporu (tahle je ale již placená, na rozdíl od registrace) a tam vám slíbí poslat konfigurační data SMS. Ale alespoň mne nic neposlali, takže jsem musel googlit a najít toto nastavení (v oficiálních materiálech mají heslo prázdné, ale mne to bez něj nepracovalo):

APN: fr.lebara.mobi
User: wap
Password: 1234

(Nastavení -:Bezdrátovaá připojení a sítě -> Další-> Mobilní sítě->Názvy přístupových bodu (APN) - Přidat)

A pak to už normálně funguje a za celkových cca 700Kč jsou k dispozici 4GB dat (dostáváte nějaké bonusy za dobití). Český operátor vám za tuhle částku v roamingu dodá tak desetkrát méně dat.  Jsou možné i jiné kombinace, třeba 1.1GB za €15 (cca 420 Kč) a podobně. 

Karta by měla jít koupit na těchto místech:

Klučičí cesta na jih - pět dnů z domu

Naše cesta začala o čtvrté hodině ráno v sobotu 28.6, kdy jsme vyrazili k Legolandu po dálnici D1. I přes časnou ranní hodinu byla dálnice kvůli dopravní nehodě za Humpolcem uzavřena. Podařilo se nám ale vyjet z dálnice po polní cestě od benzínky a tak jsme následně měli až do Prahy dálnici zcela pro sebe. Cesta pak probíhala už bez dalších komplikací a krátce po desáté jsme už stavěli stan v Legoland kempu .

A hned po postavení jsme vyrazili po krátké lesní cestě do samotného Legolandu. Cesta je to krátká a sem tam ji zdobí lavička s nějakým lego panáčkem téměř v životní velikosti. V parku jsme se podívali i do části věnované Star Wars  a viděli na vlastní oči stihačku X-Wing – postavenou mimochodem v Kladně.

V Legolandu  ale bylo tolik návštěvníků z Čech, že by mu snad slušel více název Čekland - bylo prostě poznat, že u nás už, na rozdíl od Německa, začali prázdniny. Naštěstí fronty na atrakce nebyly nijak dlouhé, většinou od 10 do 20 minut - s výjimkou vodní skluzavky, kde byla čekací doba neuvěřitelných 45 minut a kterou jsme tedy vynechali. Škoda, kdysi jsme si ji strašně užili a byli mokří od hlavy až k patě.

Výhodou ubytování v kempu byla možnost pokračovat v Lego zábavě i po uzavření parku - k dispozici jsou kostičky na stavění v kryté herně a venku několik hrišť s prolízkami a různými drahami. Jezdit šlo i na šlapacích strojích. K celkově pozitivnímu dojmu přispívají i čistá sociální zařízení.

Místo stanu lze přijet i s přívěsem či kempovacím vozem, nebo využít připraveného ubytování v stanech, chatkách či přímo v hotelu. Samozřejmě cena je pak někde jinde, ale i zde poskytují na Merlin kartu slevy - ale tenhle výlet byl pojat jako nízkorozpočtový a tak se prostě spalo ve stanu. Kdyby nebylo tak deštivo, bylo by vše naprosto dokonalé.

V neděli pak pršelo a tak jsme sbalili jen ty nejnutnější věci a vyrazili směrem k Sinsheimu to technického muzea. Po cestě jsme ještě na parkovišti stihli krátkou zastávku se snídaní.

Technické muzeum bylo super - ve velkých halách byly k vidění automobily všech značek a stáří, bojová technika i letadla - a samozřejmě i lokomotivy, zemědělská technika a další technická hejblata.

Navíc většina exponátů byla přístupná a to včetně obou nadzvukových dopravních letounů - Concorde (2) a TU 144. Z muzea jsme odcházeli po téměř šesti hodinách a čekalo nás ještě jedno - Porsche muzeum v Stuttgartu. To bylo naplněno vozy Porsche ve všech možných provedeních a tvarech. Bylo možné i jedno vyzkoušet a pak se ještě projet na simulátoru. Z muzea bylo vidět i na výrobní část, včetně známého přechodu nad vozovkou - ale byla neděle, takže nebyl v provozu.

Počasí v pondělí ráno také nebylo zrovna ukázkové, ale i přes déšť jsme se zvládli sbalit z našeho kempovacího místa, na dvě hodiny navštívit Legoland a pak vyrazili směrem k Lago di Garda přes Alpy.

Jak jsme se k Alpám blížili, tak se počasí umoudřovalo a na obloze začalo převládat modro a tak jsme se rozhodli uskutečnit jednu z mála naplánovaných šíleností našeho výletu - přejezd přes průsmyk ve výšce 2509m. V údolí jsme si nakoupili něco málo zásob a pak nás už čekala jen sníh, teploty kolem pěti stupňů, prudké stoupání a klesání, zelené louky s pasoucími se ovcemi a skoro prázdná silnice na vrchol a z vrcholu, plná zákrut a tunelů. Auto se s tím vypořádalo docela dobře, jen kolem  2200m přestal fungovat plyn a vlády nad motorem se ujal benzín.

Průsmyk Timmelsjoch (italsky Passo del Rombo) je významným alpským silničním sedlem (2.509 m n. m), nacházejícím se na hranicích Rakouska a Itálie. Výstavba silnice byla odstartována dne 30.10.1955. Za čtyři roky, z nichž pouze 17 měsíců byly skutečně prováděny stavební práce, byla dne 17.7.1959, cesta do Joch slavnostně otevřena.

Vysokohorská silnice do sedla je otevřena denně od 7 do 20 hodin a vzhledem k vysoké nadmořské výšce je  průjezdná přibližně od začátku června do konce října. U silnice se na několika místech nacházejí architektonické plastiky, ve kterých jsou informace o místním přírodním prostředí, historii a hospodářství region a  kultuře.

Na vrcholu jsme pak zaparkovali a vyšplhali na kopec v sedle a poté si prošli  muzeum připomínající pomocí dobových fotografií nelehkou stavbu silnice. Malé parkovací plochy pak zcela ovládaly značky BMW a Dacia, přičemž naše Lodgy zde byla ve dvou kusech nejzastoupenější značkou vozu. 

Na vrchu vede státní hranice a tak jsme přejeli do Itálie a sjížděli se zastávkami dolů. Na italské straně bylo na zelených kopcích poznat, že tyhle hory mají větší příděl slunečního svitu než ty rakouské.

Cesta do údolí byla dlouhá, ale nakonec jsme najeli na dálnici, nejprve bezplatnou z Merana do Bolzana a poté na placenou do Verony a uháněli do kempu. Vyhlédnutý kemp  Gasparina  blízko zábavního parku byl poloprázdný, vybrali jsme si místo blízko břehu jezera a kluci hned vyrazili koupat se do jezera v záři zapadajícího slunce. Pak jsme postavili stan a ukuchtili skromnou italskou verzi špaget. Zdálky k nám doléhal hluk ze zábavního parku Gardaland, který je v tuto roční dobu otevřen třináct hodin denně od 10 ráno až do jedenácti večer.

A do parku jsme také hned příští dne vyrazili - na naše Merlin pasy jsme si vyzvedli vstupenky zdarma, našli mapu a pustili se do atrakcí. Hned na první, Magic House, se nejmladší Jeník strašně bál, ale postupem doby ho strach opustil a další atrakce si skutečně užíval. Na konci dne se pak do Magic House vrátil a užil si jej beze strachu.

Mezitím jsme vyzkoušeli spousty dalších atrakcí - horské dráhy, vodní dráhy, odpočinkové vyhlídkové jízdy, kolotoče pro malé, 4D kina a tak dále. Park je velmi pěkně upraven, je čistý a s levným jídlem i pitím. Čekací doby byly velmi rozumné, od minuty až po dvacet minut, a tak jsme mnoho drah zvládali opakovaně - mnohdy bylo delší projít od výstupu znovu ke vstupu než čekat na volné místo.

Líbil se nám Mammut - šílená cesta vláčkem po horách a Jakub se mnou vyzkoušel i Blue Tornádo - což je dráha podobná Limitu z Heide Parku. Při jízdě jsme měli pocit, že snad oholíme vršky keřů, které se nám míhaly pod nohama.

K večeru jsme si v pirátské hospodě dali večeři a tak posilněni vyrazili do téměř nočního parku, který se postupně rozsvěcoval. Obzvláště magický strom byl nasvícen pěkně. Do zavíračky jsme zvládli spousty dalších jízd, viděli i noční jezero a z parku jsme odcházeli mezi posledními návštěvníky.

Ve středu jsme si pak pospali, poté posnídali, sbalili naše kempovací místo, vykoupali se jezero a vyrazili na téměř 900km dlouhou cestu zpět domů. Zastavili jsme se ještě na nákupy v Bolzanu, kde si kluci prohlédli italský Gameshop, přejeli Brennerský průsmyk po staré cestě bez placení dálnice a mýtného a v hustém dešti vjeli v Innsbrucku na dálnici směr domů. V Salzburku jsme se ještě stavili na tradiční párek v rohlíku v Ikei (já si doplnil zásoby kofeinu) a pak už bez větších zastávek jeli domů - dojeli jsme  o půl druhé v noci na čtvrtek.

Celkem jsme najezdili téměř dva a půl tisíce kilometrů, navštívili tři země a poznali dva kempy. A všem se to moc líbilo.

Prodloužený víkend v Německu - zábava pro kluky

Tenhle výlet jsme několikrát odkládali, než se nám ho konečně podařilo uskutečnit. Původně byl plánován na čtyři dny začátkem května, konkrétně na 8 až 11.května 2014, ale díky předchozí akci na Baťově kanále  jsme byli trochu nemocní a ani počasí nevypadalo dobře. Takže se nakonec jelo o týden později a místo čtyř dnů jen na tři - na naši  „klučičí“ cestu jsme vyrazili ve čtvrtek večer a mimo obou našich kluků jsme brali i jednoho jejich kamaráda. 

Cílem byla návštěva Heide parku a malý okruh severním Německem, kde jsme chtěli využít slevové Merlin karty a kromě Heide parku se podívat i do Oberhausenu, kde jsou hned tři Merlin atrakce a do Hamburku, kde mimo domu hrůzy čekaly i vláčky.

Navíc se mi podařilo sehnat poměrné levné ubytování v řetězci  Holiday Inn Express - za cenu mezi 50-60 eur na noc pro čtyři lidi jsme dostali navíc i připojení k internetu, parkování zdarma a snídani formou švédského stolu. Za tu cenu naprostá paráda.

Na krátké zastávce v Ústí nad Labem jsme povečeřeli McBox v McDonalds ve středu města, pokochali se pěkným výhledem na Větruši a takto posilněni přejeli německé hranice a dojeli až k Halle, kde jsme strávili první noc v hotelu Ibis Budget.

 Ráno jsme po snídani vyjeli směr Soltau a Heide park, kam jsme podle plánu dorazili po otevření krátce po desáté hodině - po cestě nás zdrželo jen mé špatné zařazení se do pruhu na dálnici v rekonstrukci poblíž Hannoveru, takže jsme si trochu zajeli. 

Celý den jsme si užívali všech atrakcí - největším důvodem, proč jet do Heide Parku (kromě hezkého prostředí), je Colossos, nejvyšší dřevěná horská dráha v Evropě, dále Desert Race, zatím jediná německá vystřelovačka a také Scream, volný pád z výšky 71 metrů. Kromě dalších horských drah (Kraken, Let démonů, Limit, Big Loop) disponuje Heide Park také vším ostatním, co je v podobných parcích obvyklé, takže zde najdeme hned několik vodních drah, různá show, část pro děti a také klidnější a spíše relaxační záležitosti, jako třeba různé projížďky atd.

Nám se nejvíce líbily vodní atrakce - skluzavka na vodní dráze, projížďka na nafukovacím kole, vodní bitva apod. Prostřední člen výpravy si dokonce vyzkoušel i Desert Race - vystřelovací horskou dráhu, kde za 2.4 sekundy dosáhne vozík rychlosti 100 km/h s přetížením 5G (moc tomu nevěřím, je to spíše asi marketingový tahák).

Jednoznačně nejoblíbenější dráhou pak byla švýcarská bobová dráha, ale vyzkoušeli jsme i ostatní - třeba Big Loop. Užili jsme si i na ostatních atrakcích  a  to včetně těch určených pro ty nejmenší - projížďka autem Oldtimer je jedna z nejstarších v parku a je zde od jeho otevření na konci sedmdesatých let.

 Po zavření parku v 17:00 jsme jen přejeli několik desítek kilometrů do Velké zahrady v Hannoveru.  Tato zahrada v barokním stylu patří údajně k nejkrásnějším v Evropě. Řada fontán, jezírek i upravených záhonů lákala k proběhnutí a prozkoumání.—strávili jsme zde téměř dvě hodiny. Část zahrady ale byla uzavřena, protože hned následující večer se zde měla konat velká přehlídka ohňostrojů zahajována skupinou z České republiky.

 Na večer jsme pak dojeli k hotelu Express Holiday Inn, po cestě jsme si dali i německý Hot Dog v  obchodním domě Ikea a v sobotu ráno nás pak čekal zábavní komplex v Oberhausenu - Adventure Park, Legoland Discovery Center a Sea Life.

CentrO (velké O na konci není překlep) je  jeden z největších  nákupních a zábavních  komplexů v Evropě. Vzniklo na místě  bývalé ocelárny Thyssen. Mimo Legoland Discovery Center, SeaLife a Adventure Parku je zde kino, multifunkční sportovní aréna a spousta obchodů. Adventure park by však potřeboval trochu obnovit - novotou zářila jen vodní skluzavka s tučňáky, zato na druhém konci parku byly atrakce jako vláček a skluzavková věž zavřeny a celý park byl tak spíše zklamáním. 

Věděl jsem dopředu, že to není klasický zábavní park, spíše jen klasický zahradní park s atrakcemi, ale takový stav nestav jsem vážně nečekal a ani jsem se moc nedivil, že park byl prakticky prázdný. Ani zahradní úprava nebyla nijak zvláštní. My měli vstup v ceně Merlin karty. 

Nefunkční Adventure park ale vynahradila návštěva dalších dvou atrakcí - Sea Life s rybičkami a hlavně Legoland Discovery Center. To se ke konci pěkně vyprázdnilo a dalo by se říci, že počet zaměstnanců začal převyšovat počet návštěvníků. A tak jsme se pustili do stavby věže—tedy vlastně Jeník stavěl svoji a my ostatní  také svoji. Podařilo se nám ji dostavět pěkně do vysoka a dokonce vydržela i simulované zemětřesení.

Na žádost zaměstnanců jsme ji před odchodem bohužel museli rozebrat—což tedy šlo rychleji než její stavění—škoda, převyšovala  všechny ostatní ukázkové budovy, co tam byly.

V obchodě jsme si pak koupili oblíbené Lego figurky a odcházeli jsme jako poslední návštěvníci—zamykali za námi dveře..

Naše cesta pak vedla směrem na Hamburg, cílem ale byl hotel Express Holiday Inn v Brémách. Před tím jsme ale povečeřeli vydatné menu v Burger Kingu. Jen škoda, že jsem si zvolili klasickou restauraci, tedy na parkovišti mimo dálnici. Mohli jsme si jídlo dát v restauraci přímo přes dálnici - takových moc není. Takže když jsme dojedli a vyrazili směr Brémy, tak hned po několika kilometrech byla další BK restaurace a to ve formě mostu přes dálnici. Škoda, už jen pro ten zážitek by to bylo určitě chutnější občerstvení. Třeba příště....je to tady.

Poslední den, neděli, jsme pak věnovali Hamburgu  - projeli jsme se metrem, vlakem i lodí (vše je v ceně velmi levné rodinné jízdenky na městskou dopravu), navštívili pár místních atrakcí . přístavní čtvť a  dům hrůzy - jsou zde podány dějiny města doplněné projížďkou po vodní dráze a sešupem po padací věži ve tmě. Ke vstupu nám opět posloužila Merlin karta.

A pak následovala hlavní atrakce - Miniatur Wunderland - největší modelová železnice na světě.  Pro železnici byly vybrány prostory v bývalém skladišti v městské části Speicherstadt (stará cihlová skladiště v přístavu, nyní kanceláře a zábavní areály), kde výstavní areál zabírá v bloku domů celé jedno patro. Začátkem Miniatur Wunderlandu byl rok 2001 a od té  doby se na celém modelu odpracovalo prý přes 70.000 hodin práce. Rozměry jsou vskutku impozantní, rozloha železnice přes 500 metrů čtverečních!, 6 km kolejí, přes 450 vlaků a více než 5000 vagónů! K osvětlení modelu bylo použito přes 20.000 světel, reálnou atmosféru dotváří přes 30.000 figurek lidí, 50.000 stromů a 3.000 budov (opsáno z průvodce, nepočítali jsme to - to bychom tam byli asi doteď). 

Krajina je velice povedená, vše se hýbe, někde dokonce jezdí i autíčka a létají letadla. Takže mimo vlaků jezdili po silnicích i  osobní auta a kamiony, hasiči hasili požár,  v lyžařském centru jezdila kabinová  i sedačková lanovka s lyžaři a tak. 

Na letišti bylo rušno a každou chvíli přistává čí vzlétává letadlo.  Navíc  se pravidelně střídá den a noc - večer se rozsvítí všechny domy, pouliční lampy, dokonce i autíčka, "ráno" vše zase zhasne. Prostě je se na co dívat.

Ještě jsme stihli návštěvu ruské ponorky a podívat se na tunel pod Labem, u kterého klasický vjezd nahrayují výtahy - i pro auta.

Pozdě odpoledne se vydali na cestu zpět domů do Brna s krátkou zastávkou u McDonalds na dálnici u Litoměřic.