Proč si nekupovat nosič od Atery (Atera Strada 3 DL)

Minulý rok jsem si koupil nosič na kola Atera Strada 3 DL s rozšířením na čtvrté kolo. S nosičem jsem byl celkem spokojen, dokud nebyl při couvání poškozen a vyvstala nutnost opravy - jednalo se o výměnu jednoho zadního dílu, který zajišťuje blokování pohyblivé části.

A s překvapením jsem zjistil, že vlastně žádný servis těchto poměrně drahých výrobků u nás neexistuje. Našel jsem sice nějaký soukromý servis, který se značkou Atera zabývá, ale tam mne jen politovali s tím, že jim to mohu poslat a oni budou čekat, až nějaký jiný neš´tasník hodí svůj nosič do šrotu a oni tak získají potřebnou součástku - Atera totiž náhradní díly nerada dodává. Tomu se mi nechtělo věřit, přeci jen je to výrobek v cenové relaci kolem €500 a tak jsem napsal přímo výrobci, popsal svůj problém, přiložil fotografie a už za pár dnů jsem měl odpověď:

Hello, pleace contact your dealer.....

Takže jsem nelenil a požádal o seznam dealerů a během dne obdržel kontakt na firmu Neumann a Elit CZ.

Z výše dvou uvedených Elit CZ vůbec nereagoval, u Neumanna se ozval jejich pracovník a začala zdlouhavá výměna mailů - když už se zdálo, že je díl úspěšně objednán, ozval se jejich pracovník s tím, že firma Atera není schopna díl dodat......

Naštěstí měl i řešení - měli skladem použitý poškozený nosič, který jim tam zřejmě nějaký méně trpělivý zákazník nechal a u kterého byl daný díl v pořádku a tak mi nabídl jeho zaslání jen za cenu poštovného - a tak jsem měl po třech měsících konečně nosič opět funkční - díky nadstandardní ochotě pracovníka firmy Neumann.

A poučení?

Výrobek od firmy Atera si už nikdy nekoupím, jakýkoliv - firma, která není schopna dodat náhradní díl (asi chce zákazníka, aby si koupil nový výrobek) je špatná firma.

Ferraty u Lago di Garda s dětmi na vlastní pěst

Při zařizování letošní krátké dovolené v Itálii jsem si uvědomil, že jsem vlastně  nikdy nepoužil služeb  cestovních kanceláří - tedy mimo prolistování katalogů, kde se občas dá najít pěkný tip na místo stojící za návštěvu. Vlastně ani nevím, co by mi nabídla a vyhovuje mi i volnost, které mi cestování "na vlastní pěst" poskytuje i to, že takto  naplánována cesta vyjde levněji

Například na letošní podzimní prázdniny jsem si naplánoval výlet k jezeru Lago di Garda s tím, že si prolezeme zajímavé ferraty v okolí.

Jak navštívit zábavní parky se slevou 85%

Název je trochu nadnesený, ale v létě roku 2013 se prodávala ve vídeňském Prátru roční předplacená rodinná vstupenka 3+1 (pro čtyři osoby) za pouhých €185. Jen pro porovnání, v letošním ceníku je již tato vstupenka za €297 - na druhou stranu má ale navíc bezplatné parkování v Legolandu a Heide parku a ještě Express pass do těchto dvou parků (přednostní vstupenku na atrakce).

Nově se také nabízí i levnější varianta, která nemá parkování, express pasy, vstup do Gardalandu a už ani do dánského Legolandu za cca €240.

Po roce platnost vstupenky vypršela a nastal čas trochu počítat a najít, kde jsme všude byli a kolik by to stálo, pokud bychom si kupovali jednotlivé vstupy - přičemž jsem počítal s tím, že by se lístek kupoval s předstihem on-line. Přímo na pokladnách jsou pak ceny vyšší o minimálně 20%.

Výsledek vypadal takto:

• €90 za 3 * Heide Park
• €80 za 2 * Legoland Billund
• €75 za 3 * Legoland Gunzburg
• €30 za 1 * Gardaland
• €30 za 1 * Legoland Discovery Center Berlin a Oberhausen
• €5   za 1 * Adventure Park Oberhausen
• €45 za 1 * Sea Life Oberhausen, Berlin,Timmendorfen Strand
• €30 za 1 * Madam Tussauds Viden a Berlin
• €15 za 1* Hamburg Dungeon 15

Ne všechny karty byly používány stejně, takže jsme celkově uskutečnili návštěvy za €1285 - a za karty zaplatili původně €185 - takže je to sleva ve výši 85%. Navíc jsme využili i slevy na kemp  v německém  Legolandu - ten je zážitkem zejména pro menší děti. Ale ani ty starší se nenudili, jak je vidět na tomto obrázku:

.

Ceny karet jsou na stránkách Merlin Pass a vyplatí se sledovat, kde jsou jaké slevy - karty také bývají při objednávání v únoru a březnu levnější. Jsem sám zvědavý, jak upraví ceník na rok 2015 - ceník na rok 2014 už rozhodně nebyl tak výhodný jako na rok 2013. Vstupenka platí následujících 365 dnů po koupi včetně všech výhod a to i při změně ceníku.

Kde zaparkovat u Hohe Wand

Hohe Wand je masív, který se nachází kousek pod Vídní a poskytuje několik ferat - s bonusem ve formě vyhlídky z terasy Skywalk.

Místo jsme navštívíli začátkem října - bylo sice pošmourno, ale i přes tohle počasí jsme si to užili. Feráty jsou to opravdu lehké a dají se zvládat bez zajištění - ostatně většina lidí co jsme potkali ani žádné neměla :-)

Časovače ve službách

Toto je jen zamyšlení, jak správně používat časovače pro opakované spouštění operací. Obvykle se to řeší takto:

private int interval = 3600000;
private Timer timer = new Timer(2000);

public void Start()
{
   this.timer.Elapsed += this.OnTimerElapsed;
   this.timer.Start();
}

private void OnTimerElapsed(object sender, ElapsedEventArgs e)
{
   this.timer.Stop();
   .....
   this.timer.Interval = this.interval;
   this.timer.Start();
}

Drobným nedostatkem tohoto kódu je fakt, že kód vlastně neběží v nastaveném intervalu, ale tento interval je prodloužen i o vlastní běh metody - například pokud je interval nastaven na 10 sekund a metoda běží  také 10 sekund, uplyne mezi dvěma voláními 20 sekund.

Takže tady je lepší řešeni- použije se System.Threading.Timer - ten umožňuje nastavit jak čas prvotního spuštění, tak interval mezi následnými voláními.

private Timer timer = null;
private readonly TimerSemaphore semaphore = new TimerSemaphore();

public void Start()
{
   int interval = 3600000;
   this.timer = new Timer(new TimerCallback(this.OnTimerElapsed), null, 200, interval);
}

private void OnTimerElapsed(object state)
{
   if (this.semaphore.IsRunning) return;

   do
   {
       ...
    } while (this.semaphore.ShouldBeRunning);
}

Objekt semaphore zabraňuje opětovnému spuštění metody, pokud tato již běží a navíc v případě, že dojde k tomuto opětovnému zavolání spustí metodu ihned znovu - takže pokud metoda běží pomaleji a doba běhu překročí nastavený interval, je metoda volána ihned znovu - na rozdíl od prvního kódu, kde se opětovně čeká.

Takto vypadá vlastní kód třídy TimerSemaphore:

public class TimerSemaphore
{
 private bool isRunning = false;
 private bool shouldBeRunning = false;
 private bool isStopped = false;
 private object locker = new object();
    
 public bool IsRunning
 { 
  get 
  { 
   lock(this.locker)
   {
    if (this.isStopped)
     return false;

    if(!this.isRunning)
    {
     this.isRunning = true;
     return false;
    }
    else
    {
     this.shouldBeRunning = true;

     return true;
    }
    
   }
  } 
 }

 public bool ShouldBeRunning
 {
  get
  {
   lock(this.locker)
   {
    if this.isStopped)
     return false;
    if(this.shouldBeRunning)
    {
     this.isRunning = true;
     this.shouldBeRunning = false;
     return true;
    }
    else
    {
     this.isRunning = false;
     return false;
    }
   }
  }
 }

 public void Stop()
 {
  lock(this.locker)
  {
   this.isRunning = false;
   this.shouldBeRunning = false;
   this.isStopped = true;
  }
 }
}

Datové připojení ve Francii

Při cestách mimo ČR mi vadí docela vysoké poplatky za data v zahraničí (i když jsou země EU zahraničí?). Obecně se snažím moc nevázat, navíc používám tablet se SIM kartou a raději si data v ČR kupuju na předplacence. Ale v zahraničí je problém, u Mobil.cz si lze koupit balíček na měsíc - za 100MB chtějí 185 Kč. A nebo přímo u T-Mobile platit balíček za den (měsíční balíčky pro předplacené karty zrušili). Vím, že existují další možnosti, třeba připojení od Vodafone - ale ani jedno není moc cenově výhodné.


Při letošní cestě do Francie jsem se tedy rozhodl koupit místní SIM od poskytovatele Lebara. SIM kartu si lze objednat buď předem poštou - což jsem nezkoušel -   a nebo koupit na místě v trafikách (Tabaco). Což jsem nakonec udělal. Stála €5 a musí se aktivovat.

Aktivace přes formulář na internetu mi nešla, takže jsem musel volat zákaznickou linku (čislo je v balíčku, který si koupíte a voláte bezplatně). Je to sice trochu zdlouhavé, většinu údajů musíte hláskovat (operátor mluví anglicky), ale tak během 10 minut je karta aktivována. Uvádíte jméno, bydliště a číslo pasu.

Nyní zbývá jen dobít kredit a vybrat si tarif. Dobil jsem €20 a aktivoval si tarif 3GB na měsíc za €15 - přehled všech nabídek na datové připojení je zde. Vše lze provést po internetu, jen musíte mít ještě jiné připojení, neboť SIM karta není před dobitím aktivní - vhodné je využít wifi v hotelu, u McDonalds apod.

Bohužel po dobití karta nezačne automaticky fungovat pro datové připojení. Je nutné nastavit ručně APN konfiguraci. Pokud si nevíte rady, můžete zavolat na podporu (tahle je ale již placená, na rozdíl od registrace) a tam vám slíbí poslat konfigurační data SMS. Ale alespoň mne nic neposlali, takže jsem musel googlit a najít toto nastavení (v oficiálních materiálech mají heslo prázdné, ale mne to bez něj nepracovalo):

APN: fr.lebara.mobi
User: wap
Password: 1234

(Nastavení -:Bezdrátovaá připojení a sítě -> Další-> Mobilní sítě->Názvy přístupových bodu (APN) - Přidat)

A pak to už normálně funguje a za celkových cca 700Kč jsou k dispozici 4GB dat (dostáváte nějaké bonusy za dobití). Český operátor vám za tuhle částku v roamingu dodá tak desetkrát méně dat.  Jsou možné i jiné kombinace, třeba 1.1GB za €15 (cca 420 Kč) a podobně. 

Karta by měla jít koupit na těchto místech:

Klučičí cesta na jih - pět dnů z domu

Naše cesta začala o čtvrté hodině ráno v sobotu 28.6, kdy jsme vyrazili k Legolandu po dálnici D1. I přes časnou ranní hodinu byla dálnice kvůli dopravní nehodě za Humpolcem uzavřena. Podařilo se nám ale vyjet z dálnice po polní cestě od benzínky a tak jsme následně měli až do Prahy dálnici zcela pro sebe. Cesta pak probíhala už bez dalších komplikací a krátce po desáté jsme už stavěli stan v Legoland kempu .

A hned po postavení jsme vyrazili po krátké lesní cestě do samotného Legolandu. Cesta je to krátká a sem tam ji zdobí lavička s nějakým lego panáčkem téměř v životní velikosti. V parku jsme se podívali i do části věnované Star Wars  a viděli na vlastní oči stihačku X-Wing – postavenou mimochodem v Kladně.

V Legolandu  ale bylo tolik návštěvníků z Čech, že by mu snad slušel více název Čekland - bylo prostě poznat, že u nás už, na rozdíl od Německa, začali prázdniny. Naštěstí fronty na atrakce nebyly nijak dlouhé, většinou od 10 do 20 minut - s výjimkou vodní skluzavky, kde byla čekací doba neuvěřitelných 45 minut a kterou jsme tedy vynechali. Škoda, kdysi jsme si ji strašně užili a byli mokří od hlavy až k patě.

Výhodou ubytování v kempu byla možnost pokračovat v Lego zábavě i po uzavření parku - k dispozici jsou kostičky na stavění v kryté herně a venku několik hrišť s prolízkami a různými drahami. Jezdit šlo i na šlapacích strojích. K celkově pozitivnímu dojmu přispívají i čistá sociální zařízení.

Místo stanu lze přijet i s přívěsem či kempovacím vozem, nebo využít připraveného ubytování v stanech, chatkách či přímo v hotelu. Samozřejmě cena je pak někde jinde, ale i zde poskytují na Merlin kartu slevy - ale tenhle výlet byl pojat jako nízkorozpočtový a tak se prostě spalo ve stanu. Kdyby nebylo tak deštivo, bylo by vše naprosto dokonalé.

V neděli pak pršelo a tak jsme sbalili jen ty nejnutnější věci a vyrazili směrem k Sinsheimu to technického muzea. Po cestě jsme ještě na parkovišti stihli krátkou zastávku se snídaní.

Technické muzeum bylo super - ve velkých halách byly k vidění automobily všech značek a stáří, bojová technika i letadla - a samozřejmě i lokomotivy, zemědělská technika a další technická hejblata.

Navíc většina exponátů byla přístupná a to včetně obou nadzvukových dopravních letounů - Concorde (2) a TU 144. Z muzea jsme odcházeli po téměř šesti hodinách a čekalo nás ještě jedno - Porsche muzeum v Stuttgartu. To bylo naplněno vozy Porsche ve všech možných provedeních a tvarech. Bylo možné i jedno vyzkoušet a pak se ještě projet na simulátoru. Z muzea bylo vidět i na výrobní část, včetně známého přechodu nad vozovkou - ale byla neděle, takže nebyl v provozu.

Počasí v pondělí ráno také nebylo zrovna ukázkové, ale i přes déšť jsme se zvládli sbalit z našeho kempovacího místa, na dvě hodiny navštívit Legoland a pak vyrazili směrem k Lago di Garda přes Alpy.

Jak jsme se k Alpám blížili, tak se počasí umoudřovalo a na obloze začalo převládat modro a tak jsme se rozhodli uskutečnit jednu z mála naplánovaných šíleností našeho výletu - přejezd přes průsmyk ve výšce 2509m. V údolí jsme si nakoupili něco málo zásob a pak nás už čekala jen sníh, teploty kolem pěti stupňů, prudké stoupání a klesání, zelené louky s pasoucími se ovcemi a skoro prázdná silnice na vrchol a z vrcholu, plná zákrut a tunelů. Auto se s tím vypořádalo docela dobře, jen kolem  2200m přestal fungovat plyn a vlády nad motorem se ujal benzín.

Průsmyk Timmelsjoch (italsky Passo del Rombo) je významným alpským silničním sedlem (2.509 m n. m), nacházejícím se na hranicích Rakouska a Itálie. Výstavba silnice byla odstartována dne 30.10.1955. Za čtyři roky, z nichž pouze 17 měsíců byly skutečně prováděny stavební práce, byla dne 17.7.1959, cesta do Joch slavnostně otevřena.

Vysokohorská silnice do sedla je otevřena denně od 7 do 20 hodin a vzhledem k vysoké nadmořské výšce je  průjezdná přibližně od začátku června do konce října. U silnice se na několika místech nacházejí architektonické plastiky, ve kterých jsou informace o místním přírodním prostředí, historii a hospodářství region a  kultuře.

Na vrcholu jsme pak zaparkovali a vyšplhali na kopec v sedle a poté si prošli  muzeum připomínající pomocí dobových fotografií nelehkou stavbu silnice. Malé parkovací plochy pak zcela ovládaly značky BMW a Dacia, přičemž naše Lodgy zde byla ve dvou kusech nejzastoupenější značkou vozu. 

Na vrchu vede státní hranice a tak jsme přejeli do Itálie a sjížděli se zastávkami dolů. Na italské straně bylo na zelených kopcích poznat, že tyhle hory mají větší příděl slunečního svitu než ty rakouské.

Cesta do údolí byla dlouhá, ale nakonec jsme najeli na dálnici, nejprve bezplatnou z Merana do Bolzana a poté na placenou do Verony a uháněli do kempu. Vyhlédnutý kemp  Gasparina  blízko zábavního parku byl poloprázdný, vybrali jsme si místo blízko břehu jezera a kluci hned vyrazili koupat se do jezera v záři zapadajícího slunce. Pak jsme postavili stan a ukuchtili skromnou italskou verzi špaget. Zdálky k nám doléhal hluk ze zábavního parku Gardaland, který je v tuto roční dobu otevřen třináct hodin denně od 10 ráno až do jedenácti večer.

A do parku jsme také hned příští dne vyrazili - na naše Merlin pasy jsme si vyzvedli vstupenky zdarma, našli mapu a pustili se do atrakcí. Hned na první, Magic House, se nejmladší Jeník strašně bál, ale postupem doby ho strach opustil a další atrakce si skutečně užíval. Na konci dne se pak do Magic House vrátil a užil si jej beze strachu.

Mezitím jsme vyzkoušeli spousty dalších atrakcí - horské dráhy, vodní dráhy, odpočinkové vyhlídkové jízdy, kolotoče pro malé, 4D kina a tak dále. Park je velmi pěkně upraven, je čistý a s levným jídlem i pitím. Čekací doby byly velmi rozumné, od minuty až po dvacet minut, a tak jsme mnoho drah zvládali opakovaně - mnohdy bylo delší projít od výstupu znovu ke vstupu než čekat na volné místo.

Líbil se nám Mammut - šílená cesta vláčkem po horách a Jakub se mnou vyzkoušel i Blue Tornádo - což je dráha podobná Limitu z Heide Parku. Při jízdě jsme měli pocit, že snad oholíme vršky keřů, které se nám míhaly pod nohama.

K večeru jsme si v pirátské hospodě dali večeři a tak posilněni vyrazili do téměř nočního parku, který se postupně rozsvěcoval. Obzvláště magický strom byl nasvícen pěkně. Do zavíračky jsme zvládli spousty dalších jízd, viděli i noční jezero a z parku jsme odcházeli mezi posledními návštěvníky.

Ve středu jsme si pak pospali, poté posnídali, sbalili naše kempovací místo, vykoupali se jezero a vyrazili na téměř 900km dlouhou cestu zpět domů. Zastavili jsme se ještě na nákupy v Bolzanu, kde si kluci prohlédli italský Gameshop, přejeli Brennerský průsmyk po staré cestě bez placení dálnice a mýtného a v hustém dešti vjeli v Innsbrucku na dálnici směr domů. V Salzburku jsme se ještě stavili na tradiční párek v rohlíku v Ikei (já si doplnil zásoby kofeinu) a pak už bez větších zastávek jeli domů - dojeli jsme  o půl druhé v noci na čtvrtek.

Celkem jsme najezdili téměř dva a půl tisíce kilometrů, navštívili tři země a poznali dva kempy. A všem se to moc líbilo.