Klučičí cesta na jih - pět dnů z domu

Naše cesta začala o čtvrté hodině ráno v sobotu 28.6, kdy jsme vyrazili k Legolandu po dálnici D1. I přes časnou ranní hodinu byla dálnice kvůli dopravní nehodě za Humpolcem uzavřena. Podařilo se nám ale vyjet z dálnice po polní cestě od benzínky a tak jsme následně měli až do Prahy dálnici zcela pro sebe. Cesta pak probíhala už bez dalších komplikací a krátce po desáté jsme už stavěli stan v Legoland kempu .

A hned po postavení jsme vyrazili po krátké lesní cestě do samotného Legolandu. Cesta je to krátká a sem tam ji zdobí lavička s nějakým lego panáčkem téměř v životní velikosti. V parku jsme se podívali i do části věnované Star Wars  a viděli na vlastní oči stihačku X-Wing – postavenou mimochodem v Kladně.

V Legolandu  ale bylo tolik návštěvníků z Čech, že by mu snad slušel více název Čekland - bylo prostě poznat, že u nás už, na rozdíl od Německa, začali prázdniny. Naštěstí fronty na atrakce nebyly nijak dlouhé, většinou od 10 do 20 minut - s výjimkou vodní skluzavky, kde byla čekací doba neuvěřitelných 45 minut a kterou jsme tedy vynechali. Škoda, kdysi jsme si ji strašně užili a byli mokří od hlavy až k patě.

Výhodou ubytování v kempu byla možnost pokračovat v Lego zábavě i po uzavření parku - k dispozici jsou kostičky na stavění v kryté herně a venku několik hrišť s prolízkami a různými drahami. Jezdit šlo i na šlapacích strojích. K celkově pozitivnímu dojmu přispívají i čistá sociální zařízení.

Místo stanu lze přijet i s přívěsem či kempovacím vozem, nebo využít připraveného ubytování v stanech, chatkách či přímo v hotelu. Samozřejmě cena je pak někde jinde, ale i zde poskytují na Merlin kartu slevy - ale tenhle výlet byl pojat jako nízkorozpočtový a tak se prostě spalo ve stanu. Kdyby nebylo tak deštivo, bylo by vše naprosto dokonalé.

V neděli pak pršelo a tak jsme sbalili jen ty nejnutnější věci a vyrazili směrem k Sinsheimu to technického muzea. Po cestě jsme ještě na parkovišti stihli krátkou zastávku se snídaní.

Technické muzeum bylo super - ve velkých halách byly k vidění automobily všech značek a stáří, bojová technika i letadla - a samozřejmě i lokomotivy, zemědělská technika a další technická hejblata.

Navíc většina exponátů byla přístupná a to včetně obou nadzvukových dopravních letounů - Concorde (2) a TU 144. Z muzea jsme odcházeli po téměř šesti hodinách a čekalo nás ještě jedno - Porsche muzeum v Stuttgartu. To bylo naplněno vozy Porsche ve všech možných provedeních a tvarech. Bylo možné i jedno vyzkoušet a pak se ještě projet na simulátoru. Z muzea bylo vidět i na výrobní část, včetně známého přechodu nad vozovkou - ale byla neděle, takže nebyl v provozu.

Počasí v pondělí ráno také nebylo zrovna ukázkové, ale i přes déšť jsme se zvládli sbalit z našeho kempovacího místa, na dvě hodiny navštívit Legoland a pak vyrazili směrem k Lago di Garda přes Alpy.

Jak jsme se k Alpám blížili, tak se počasí umoudřovalo a na obloze začalo převládat modro a tak jsme se rozhodli uskutečnit jednu z mála naplánovaných šíleností našeho výletu - přejezd přes průsmyk ve výšce 2509m. V údolí jsme si nakoupili něco málo zásob a pak nás už čekala jen sníh, teploty kolem pěti stupňů, prudké stoupání a klesání, zelené louky s pasoucími se ovcemi a skoro prázdná silnice na vrchol a z vrcholu, plná zákrut a tunelů. Auto se s tím vypořádalo docela dobře, jen kolem  2200m přestal fungovat plyn a vlády nad motorem se ujal benzín.

Průsmyk Timmelsjoch (italsky Passo del Rombo) je významným alpským silničním sedlem (2.509 m n. m), nacházejícím se na hranicích Rakouska a Itálie. Výstavba silnice byla odstartována dne 30.10.1955. Za čtyři roky, z nichž pouze 17 měsíců byly skutečně prováděny stavební práce, byla dne 17.7.1959, cesta do Joch slavnostně otevřena.

Vysokohorská silnice do sedla je otevřena denně od 7 do 20 hodin a vzhledem k vysoké nadmořské výšce je  průjezdná přibližně od začátku června do konce října. U silnice se na několika místech nacházejí architektonické plastiky, ve kterých jsou informace o místním přírodním prostředí, historii a hospodářství region a  kultuře.

Na vrcholu jsme pak zaparkovali a vyšplhali na kopec v sedle a poté si prošli  muzeum připomínající pomocí dobových fotografií nelehkou stavbu silnice. Malé parkovací plochy pak zcela ovládaly značky BMW a Dacia, přičemž naše Lodgy zde byla ve dvou kusech nejzastoupenější značkou vozu. 

Na vrchu vede státní hranice a tak jsme přejeli do Itálie a sjížděli se zastávkami dolů. Na italské straně bylo na zelených kopcích poznat, že tyhle hory mají větší příděl slunečního svitu než ty rakouské.

Cesta do údolí byla dlouhá, ale nakonec jsme najeli na dálnici, nejprve bezplatnou z Merana do Bolzana a poté na placenou do Verony a uháněli do kempu. Vyhlédnutý kemp  Gasparina  blízko zábavního parku byl poloprázdný, vybrali jsme si místo blízko břehu jezera a kluci hned vyrazili koupat se do jezera v záři zapadajícího slunce. Pak jsme postavili stan a ukuchtili skromnou italskou verzi špaget. Zdálky k nám doléhal hluk ze zábavního parku Gardaland, který je v tuto roční dobu otevřen třináct hodin denně od 10 ráno až do jedenácti večer.

A do parku jsme také hned příští dne vyrazili - na naše Merlin pasy jsme si vyzvedli vstupenky zdarma, našli mapu a pustili se do atrakcí. Hned na první, Magic House, se nejmladší Jeník strašně bál, ale postupem doby ho strach opustil a další atrakce si skutečně užíval. Na konci dne se pak do Magic House vrátil a užil si jej beze strachu.

Mezitím jsme vyzkoušeli spousty dalších atrakcí - horské dráhy, vodní dráhy, odpočinkové vyhlídkové jízdy, kolotoče pro malé, 4D kina a tak dále. Park je velmi pěkně upraven, je čistý a s levným jídlem i pitím. Čekací doby byly velmi rozumné, od minuty až po dvacet minut, a tak jsme mnoho drah zvládali opakovaně - mnohdy bylo delší projít od výstupu znovu ke vstupu než čekat na volné místo.

Líbil se nám Mammut - šílená cesta vláčkem po horách a Jakub se mnou vyzkoušel i Blue Tornádo - což je dráha podobná Limitu z Heide Parku. Při jízdě jsme měli pocit, že snad oholíme vršky keřů, které se nám míhaly pod nohama.

K večeru jsme si v pirátské hospodě dali večeři a tak posilněni vyrazili do téměř nočního parku, který se postupně rozsvěcoval. Obzvláště magický strom byl nasvícen pěkně. Do zavíračky jsme zvládli spousty dalších jízd, viděli i noční jezero a z parku jsme odcházeli mezi posledními návštěvníky.

Ve středu jsme si pak pospali, poté posnídali, sbalili naše kempovací místo, vykoupali se jezero a vyrazili na téměř 900km dlouhou cestu zpět domů. Zastavili jsme se ještě na nákupy v Bolzanu, kde si kluci prohlédli italský Gameshop, přejeli Brennerský průsmyk po staré cestě bez placení dálnice a mýtného a v hustém dešti vjeli v Innsbrucku na dálnici směr domů. V Salzburku jsme se ještě stavili na tradiční párek v rohlíku v Ikei (já si doplnil zásoby kofeinu) a pak už bez větších zastávek jeli domů - dojeli jsme  o půl druhé v noci na čtvrtek.

Celkem jsme najezdili téměř dva a půl tisíce kilometrů, navštívili tři země a poznali dva kempy. A všem se to moc líbilo.