Europa-Park a Mulhouse

Europa-Park nás lákal dlouho, ale čekali jsme na vhodný okamžik, kdy by měla být návštěvnost nízká a počasí příznivé. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejnavštěvovanější park na kontinentální  Evropě (kolem pěti milionů návštěvníků každý rok) to není tak jednoduché.

Nakonec rozhodl termín ředitelského volna na škole staršího ze synů, který jako na zavolanou vyšel i na termín, kdy v okolí parku nejsou žádné školní prázdniny, svátky a jiné podobné události a tak se mohlo vyrazit - zbytek výpravy pak byl uvolněn za školy a nebo si vzal  dovolenou. Předpověď počasí slibovala dvacítkové teploty a slunečno - prostě co lepšího si přát - a tak jsem si mohli dovolit vzít stan a využít parkový kemp. Což se ukázalo jako skvělá volba, ačkoliv stanování v dubnu může v naších zeměpisných šířkách znít trochu bláznivě.

Na cestu do Europa-Parku jsme tak vyrazili ve čtyři hodiny úterního odpoledne  z Brna. Kufr auta byl naložen až po vrchní plato.

První zastávka byla po více jak 380km u McDonalds v Rozvadově. 

Po občerstvení jsme vjeli do Německa a téměř celé jsme jej přejeli až k Sinsheimu, městečku s technickým muzeem, které jsme navštívili minulý rok (mimochodem, skvělé muzeum, kde lze strávit den a pořád odcházet s pocitem, že vám něco uniklo).

Byla půlnoc, dotankovali jsme auto a vyrazili na posledních zhruba 170km k Rustu. Patnáct minut před druhou hodinou ranní jsme projeli kolem nasvíceného parku a vjeli do ztichlého spícího kempu. Vybrali jsme si místo na stan, během chvilky jsme stan rozdělali i se  spaní a usnuli. 

Ráno nás přivítalo sluníčko a tak jsme hned po snídani vyrazili do parku.

Za €80 jsme si koupili dvoudenní vstupenky a celý den jsme si užívali všech možných zábav. Europa-park si své hodnocení zaslouží - kdysi mi úprava v Heide parku připadala vynikající a velmi pěkná. Pak jsme navštívili Gardaland a ten byl proveden ještě vynalézavěji a ještě barevněji. Ale tenhle park - to je o třídu či dvě výše. I pohádková vesnička, určená tedy spíše pro osoby podstatně mladší než já, se mi, přiznávám, moc líbila - realistické provedení pohádek prostě upoutá asi v každém věku.

Provedení každé z atrakcí je na vysoké úrovni - už čekací zóny jsou udělány zajímavě a jistě tak zpestřují čekání při návalech. Vzhledem k jejich délce musí být čekací doby ve špičkách hodinové - při představě, že  bych je musel stát, jsem byl moc rád za termín, který jsem si zvolili - těmihle krásně provedenými prostorami jsem tak jen procházeli, čekací doby byly buď žádné, a nebo do 10-ti minut.

 Dobrovolně jsme si ji několikrát prodloužili tím, že jsme čekali na vozík v první řadě. Snad jen jednou či dvakrát se stalo, že čekací doba na atrakci byla kolem 40-ti minut (informaci o čekací době lze nalézt před vstupem na atrakci) - v tom případě ale stačilo jít jinam a po hodině či dvou se vrátit - a čekací doba byla už  buď žádná a nebo jen na pár minut. Vypisovat všechny atrakce snad ani nemá cenu - své si zde jistě najde každý, je tady dřevěná horská dráha, kovová horská dráha, vystřelovačka, vodní dráhy, horská dráha ve tmě a pak spousta dalších atrakcí - prostě pro každý věk něco. Park je prostě pro rodiny - v porovnání s Heide parkem mám dojem, že adrenalinové zábavy jsou v Heide lepší, ale EuropaPark je prostě boduje rozmanitostí a provedením. Nevýhodou je jen dražší vstupné - co zde dáte za dva dny vám vystačí na celoroční průkazku do Heide parku a dalších parků skupiny Merlin.

Dokonce se nám podařilo uváznout na jedné horské dráze, ze které jsme ale byli po několika desítkách minut vyproštěni obsluhou, bezpečně dopraveni na zem a posléze obdarování volnou vstupenkou za prožité "utrpení" (takže se do parku ještě určitě někdy podíváme).

K večeru jsme se znaveni vrátili ke stanu, povečeřeli a usnuli. Další den pak byl věnován výletu do Mulhouse - kde se nachází velké automobilové muzeum. Je věnováno převážně francouzským automobilům a  je velmi, velmi, velmi rozsáhlé.

 Lze zde nalézt i auta od nás - třeba tatraplán.

Po cestě jsme se mrkli i k Rýnu a podívali se na místní vodní elektrárnu - takový doplněk k nedaleké jaderné elektrárně, která je obehnána plotem a drátem jako nějaké vězení.

Po návštěvě automobilového muzea jsme si prohlédli i historické centrum města Mulhouse. Není to ale nijak zvlášť pěkné město (v porovnání s jinými historickými městy) a tak se procházka omezila jen na nejbližší okolí katedrály a ochutnávku místní zmrzliny.

V místním hypermarketu jsme si pak koupili grilované kuřátko, francouzskou bagetu a zelenou coca-colu a na odpočívadle pak vydatně povečeřeli. Večer jsme ještě zvládli se důkladně vyřádit v kempu - podobně jako park je i kemp dokonale proveden ve stylu divokého západu.

Dokonce i sanitární zařízení je provedeno ve styly věznice a stájí - prostě za cenu ubytování dostanete i návštěvu westernového městečka. Stanování ani není nijak výrazně drahé, platí se jen za dobu bez ohledu na počet osob - kemp na čtyři noci nás tak vyšel na €100. V době naší návštěvy byl kemp zaplněn tak maximálně na čtvrtinu své kapacity, bylo tam hodně obytných vozů, ale se stanem jsme tam rozhodně nebyli jediní. V ceně je navíc vše, od teplé vody ve sprchách, přes některé atrakce až po elektrickou přípojku.

Celý následující den, tedy pátek, jsme opět strávili v Europa-Parku a to až do sedmé hodiny - otevírací doba byla o hodinu prodloužena - to je taková specialitka tohoto místa - běžná je pevná otevírací doba, ale tady je garantována doba od 9 do 18 a kolem poledne se na atrakcích objeví informace o zavírací době.

V pátek tedy byla o hodinu posunuta - to nám přišlo docela vhod. Proč zrovna v pátek je mi záhadou, neb ve středu se mi subjektivně zdálo, že je v parku více lidí - což je asi ještě pozůstatek z doby, kdy ve Francii byla středa školním volným dnem. A tak jsme si mohli dosyta užít všech hlavních atrakcí.

Sobotní ráno již bylo zatažené a doprovázené mírným deštěm.  Po snídani jsem tak sbalili jak naše spaní, tak i mokrý stan a vše zase uložili do auta a vyrazili směr Stuttgart. Dálnice byla hodně zacpaná a často jsme stáli v zácpě - jak jsem později zjistil, hrála se zápas německé ligy mezi Stuttgartem a Freiburgem, tedy zrovna mezi městy, mezi nimiž jsme cestovali - a to vysvětluje i ty sobotní zácpy.

Naobědvali jsme se u Stuttgartu v restauraci oblíbeného řetězce Burger King (stále mají levné menu za €3.99) a poté v zácpách dojeli k cíli, Muzeu automobilky Mercedes.

Prohlídka začíná v nejvyšším patře od prvních modelů aut a provedla nás celou historií značky. Nakonec bylo možné prolézat všechny současné modely Mercedesu, což se líbilo hlavně klukům. Tohle muzeum určitě stojí za návštěvu, vstup platí jen dospělý a je se skutečně na co koukat. Futuristický výtah nás nejprve vyvezl do horního patra, kde expozice začíná, a odtud se pomalu schází  a sleduje se tak celý vývoj automobilů a automobilky Mercedes.  Mimo tradičních osobních vozů se lze podívat i na jiné typy vozů - autobusy, náklaďáky, popelářské vozy apod.

A jak jsem zmínil, na konci si lze dle libosti prolézat současnou produkci automobilky - některá auta byla fakt pěkná, jen pohled na cenovku mne vracel do reality.

A protože den pomalu končil, stavili jsme se ještě v Ikeii na párek v rohlíku a pak se rozjeli směrem domů - v neděli, kolem třetí hodiny ranní, jsme už byli zpět doma.

Tenhle výlet se doopravdy povedl, Dva dny v zábavním parku a dva dny v automobilových muzeích se ukázalo být dobrou kombinací, navíc okořeněnou troškou Francie.