Na cestu k tomuhle ferratovému eldorádu jsme vyrazili až později dopoledne a byla to velmi dobře. Proč až dopoledne? Předpověď byla nejistá, ale ráno se na mapách ukázalo, že by počasí mohlo být pěkné, rozuměj sluníčko a sem tam nějaký mráček a rozhodně nemělo pršet. A tak jsme před desátou začali skládat věci do auta, následně naložili sebe, to jest moji maličkost a dva syny ve věku 15ti a 8mi let a vyrazili směr Rakousko. Cesta je dlouhá, 330 km a dá se zvládnout za něco málo přes tři hodiny.
Jen pozor na rychlostní limity - zatímco na české straně je problém potkat policejní hlídku, v Rakousku jsem dvakrát projel kolem hlídky měřící radarovou pistolí - jednou na dálnici, hlídala povolenou osmdesátku v tunelu (schována na jeho konci), druhou pak na výjezdu ze Steyeru, na místě tak typickém pro "česká" měření, tj. na konci široké silnice mimo zástavbu, ale pořád ve městě, s dovolenou padesátkou. Nevím, jaký to má mít vliv, zrovna na tomhle místě byli zastavené auto, která nás asi po deseti minutách dojelo a na silnici s povolenou rychlostí 100 km/h předjelo výrazně rychleji než tento limit (nic proti rychlým autům či řidičům, tenhle mimo jiné předjížděl jak se má, tj. viděl, bylo jasné, co chce udělat a ani na chvíli mi nepřišlo, že by kohokoliv ohrožoval) - takže Rakušená možná měří, ale výchovný účinek se asi ne vždy dostaví :-).
Takže kolem jedné hodiny přijíždíme na parkoviště pod ferratami a je tam doslova narváno. Parkujeme na jediném volném místě a hned si bereme ferratový set, helmu a batoh s pitím - pití je důležité, před vstupem na ferraty visí i varování, že nahoře není žádná voda a že je možné si koupit pití v automatu na parkovišti (cena za 0.5-0.75l nápoje (co jsem si všiml, vše slazené) je €2).
Všímám si, že masa lidí míří od ferrat dolů na parkoviště a později se nám potvrdilo, že téměř všichni návštěvnici dorazili asi už ráno a nyní areál spíše opouštějí - neb jsou asi vyčerpání jak lezením, tak sluncem, které po většinu dne na skálu svítí. Díky tomu, že jsme dorazili odpoledne, máme areál téměř pro sebe (jsou tam další lidé, ale prakticky se s nimi nepotkáváme) a navíc se vyhýbáme nejpalčivějšímu sluníčku, neb to už se obrátilo více na západ a osvětluje tak skály spíše z boku, později je ve spodních dvou třetinách skály už stín. I tak jsme ale spotřebovali celou zásobu vody - dva litry a následně ještě litr.
Od parkoviště vede k první ferratě strmá krátká cesta. Nástup na Little Rock trasu je sice označen jako A, ale hned se před B mění na A a následně krátké B úseky střídají dlouhé výstupy ve stupni C. Nejmladší syn se s tím nějak popírá. Trasa končí na vyhlídkové terase, ze které je pěkný pohled na celou spodní část areálu, na lávku, lanový most a žebřík.
Po krátké přestávce tedy nastupejme na feratu Karin vedoucí na vrchol. Ta už je o poznání obtížnější, ale jsou z ní nádherné výhledy jako do údolí, tak i na okolní vrcholky - stěží lze věřit, že jsme jen ve výšce kolem 600 m. nad mořem.
Ke konci ferraty lze odbočit na jednu z "atrakcí" - lavičku na skalní stěně. Přístup je jen stupně B a lze v pohodě zvládnout a výhled do kraje i pod sebe stojí za to.
Po lavičce pak už následuje oddychový stupeň B na vrchol, zapisujeme se do vrcholové knihy a poté po feratě Abstieg míříme dolů - je to snadné áčko s žebříky. Následně pak přecházíme na céčkovou Trattenbacher a opět zdoláváme vrchol - ale nejmladší syn na nás už raději čeká na rozcestí.
Nejmladší syn má 140 cm a s touhle výškou měl co dělat - tyhle ferraty jsou stavěny tak na výšku od 155 cm a těch pár centimetrů je dost poznat - někde chybí pro pohodlné dosažení na úchyty a tak mu musíme s jeho bratrem občas trochu pomoci. Na pomocné lano, které mám připravené v batohu, ale nedošlo. I tak si s tohle výškou užil jen ferraty - ani lanový most, na který jsme se vrhli po opětovném zdolání vrcholu, pro něj není - zhruba od třetiny úseku se lana tak rozejdou od sebe, že nedosáhne a musí se vrátit. I tak mu alespoň ten kousek udělal radost.
Takže my starší si ještě užijeme lanového mostu, pár tras v údolí a starší syn ještě zvládl žebřík a déčkovou trasu (Grosalber) zpět .
Po návratu nacházíme parkoviště téměř prázdné - stojí tam už jen pár dodávek, upravených na spaní a jinak je pusto. Využijeme prázdných stolků a rozděláváme naší malou kuchyňku a za chvíli si v předhůří Alp pochutnáváme na gulášové polévce. A pak už jen domů.
Výlet se povedl, tenhle areál stál za návštěvu a je jedním slovem skvělý. Škoda že u nás něco takového není.
Více informací lze nalézt zde:
Žádné komentáře:
Okomentovat