Tenhle výlet jsme několikrát odkládali, než se nám ho konečně podařilo uskutečnit. Původně byl plánován na čtyři dny začátkem května, konkrétně na 8 až 11.května 2014, ale díky předchozí akci na Baťově kanále jsme byli trochu nemocní a ani počasí nevypadalo dobře. Takže se nakonec jelo o týden později a místo čtyř dnů jen na tři - na naši „klučičí“ cestu jsme vyrazili ve čtvrtek večer a mimo obou našich kluků jsme brali i jednoho jejich kamaráda.
Cílem byla návštěva Heide parku a malý okruh severním Německem, kde jsme chtěli využít slevové Merlin karty a kromě Heide parku se podívat i do Oberhausenu, kde jsou hned tři Merlin atrakce a do Hamburku, kde mimo domu hrůzy čekaly i vláčky.
Navíc se mi podařilo sehnat poměrné levné ubytování v řetězci Holiday Inn Express - za cenu mezi 50-60 eur na noc pro čtyři lidi jsme dostali navíc i připojení k internetu, parkování zdarma a snídani formou švédského stolu. Za tu cenu naprostá paráda.
Na krátké zastávce v Ústí nad Labem jsme povečeřeli McBox v McDonalds ve středu města, pokochali se pěkným výhledem na Větruši a takto posilněni přejeli německé hranice a dojeli až k Halle, kde jsme strávili první noc v hotelu Ibis Budget.
Ráno jsme po snídani vyjeli směr Soltau a Heide park, kam jsme podle plánu dorazili po otevření krátce po desáté hodině - po cestě nás zdrželo jen mé špatné zařazení se do pruhu na dálnici v rekonstrukci poblíž Hannoveru, takže jsme si trochu zajeli.
Celý den jsme si užívali všech atrakcí - největším důvodem, proč jet do Heide Parku (kromě hezkého prostředí), je Colossos, nejvyšší dřevěná horská dráha v Evropě, dále Desert Race, zatím jediná německá vystřelovačka a také Scream, volný pád z výšky 71 metrů. Kromě dalších horských drah (Kraken, Let démonů, Limit, Big Loop) disponuje Heide Park také vším ostatním, co je v podobných parcích obvyklé, takže zde najdeme hned několik vodních drah, různá show, část pro děti a také klidnější a spíše relaxační záležitosti, jako třeba různé projížďky atd.
Nám se nejvíce líbily vodní atrakce - skluzavka na vodní dráze, projížďka na nafukovacím kole, vodní bitva apod. Prostřední člen výpravy si dokonce vyzkoušel i Desert Race - vystřelovací horskou dráhu, kde za 2.4 sekundy dosáhne vozík rychlosti 100 km/h s přetížením 5G (moc tomu nevěřím, je to spíše asi marketingový tahák).
Jednoznačně nejoblíbenější dráhou pak byla švýcarská bobová dráha, ale vyzkoušeli jsme i ostatní - třeba Big Loop. Užili jsme si i na ostatních atrakcích a to včetně těch určených pro ty nejmenší - projížďka autem Oldtimer je jedna z nejstarších v parku a je zde od jeho otevření na konci sedmdesatých let.
Po zavření parku v 17:00 jsme jen přejeli několik desítek kilometrů do Velké zahrady v Hannoveru. Tato zahrada v barokním stylu patří údajně k nejkrásnějším v Evropě. Řada fontán, jezírek i upravených záhonů lákala k proběhnutí a prozkoumání.—strávili jsme zde téměř dvě hodiny. Část zahrady ale byla uzavřena, protože hned následující večer se zde měla konat velká přehlídka ohňostrojů zahajována skupinou z České republiky.
Na večer jsme pak dojeli k hotelu Express Holiday Inn, po cestě jsme si dali i německý Hot Dog v obchodním domě Ikea a v sobotu ráno nás pak čekal zábavní komplex v Oberhausenu - Adventure Park, Legoland Discovery Center a Sea Life.
CentrO (velké O na konci není překlep) je jeden z největších nákupních a zábavních komplexů v Evropě. Vzniklo na místě bývalé ocelárny Thyssen. Mimo Legoland Discovery Center, SeaLife a Adventure Parku je zde kino, multifunkční sportovní aréna a spousta obchodů. Adventure park by však potřeboval trochu obnovit - novotou zářila jen vodní skluzavka s tučňáky, zato na druhém konci parku byly atrakce jako vláček a skluzavková věž zavřeny a celý park byl tak spíše zklamáním.
Věděl jsem dopředu, že to není klasický zábavní park, spíše jen klasický zahradní park s atrakcemi, ale takový stav nestav jsem vážně nečekal a ani jsem se moc nedivil, že park byl prakticky prázdný. Ani zahradní úprava nebyla nijak zvláštní. My měli vstup v ceně Merlin karty.
Nefunkční Adventure park ale vynahradila návštěva dalších dvou atrakcí - Sea Life s rybičkami a hlavně Legoland Discovery Center. To se ke konci pěkně vyprázdnilo a dalo by se říci, že počet zaměstnanců začal převyšovat počet návštěvníků. A tak jsme se pustili do stavby věže—tedy vlastně Jeník stavěl svoji a my ostatní také svoji. Podařilo se nám ji dostavět pěkně do vysoka a dokonce vydržela i simulované zemětřesení.
Na žádost zaměstnanců jsme ji před odchodem bohužel museli rozebrat—což tedy šlo rychleji než její stavění—škoda, převyšovala všechny ostatní ukázkové budovy, co tam byly.
V obchodě jsme si pak koupili oblíbené Lego figurky a odcházeli jsme jako poslední návštěvníci—zamykali za námi dveře..
Naše cesta pak vedla směrem na Hamburg, cílem ale byl hotel Express Holiday Inn v Brémách. Před tím jsme ale povečeřeli vydatné menu v Burger Kingu. Jen škoda, že jsem si zvolili klasickou restauraci, tedy na parkovišti mimo dálnici. Mohli jsme si jídlo dát v restauraci přímo přes dálnici - takových moc není. Takže když jsme dojedli a vyrazili směr Brémy, tak hned po několika kilometrech byla další BK restaurace a to ve formě mostu přes dálnici. Škoda, už jen pro ten zážitek by to bylo určitě chutnější občerstvení. Třeba příště....je to tady.
Poslední den, neděli, jsme pak věnovali Hamburgu - projeli jsme se metrem, vlakem i lodí (vše je v ceně velmi levné rodinné jízdenky na městskou dopravu), navštívili pár místních atrakcí . přístavní čtvť a dům hrůzy - jsou zde podány dějiny města doplněné projížďkou po vodní dráze a sešupem po padací věži ve tmě. Ke vstupu nám opět posloužila Merlin karta.
A pak následovala hlavní atrakce - Miniatur Wunderland - největší modelová železnice na světě. Pro železnici byly vybrány prostory v bývalém skladišti v městské části Speicherstadt (stará cihlová skladiště v přístavu, nyní kanceláře a zábavní areály), kde výstavní areál zabírá v bloku domů celé jedno patro. Začátkem Miniatur Wunderlandu byl rok 2001 a od té doby se na celém modelu odpracovalo prý přes 70.000 hodin práce. Rozměry jsou vskutku impozantní, rozloha železnice přes 500 metrů čtverečních!, 6 km kolejí, přes 450 vlaků a více než 5000 vagónů! K osvětlení modelu bylo použito přes 20.000 světel, reálnou atmosféru dotváří přes 30.000 figurek lidí, 50.000 stromů a 3.000 budov (opsáno z průvodce, nepočítali jsme to - to bychom tam byli asi doteď).
Krajina je velice povedená, vše se hýbe, někde dokonce jezdí i autíčka a létají letadla. Takže mimo vlaků jezdili po silnicích i osobní auta a kamiony, hasiči hasili požár, v lyžařském centru jezdila kabinová i sedačková lanovka s lyžaři a tak.
Na letišti bylo rušno a každou chvíli přistává čí vzlétává letadlo. Navíc se pravidelně střídá den a noc - večer se rozsvítí všechny domy, pouliční lampy, dokonce i autíčka, "ráno" vše zase zhasne. Prostě je se na co dívat.
Ještě jsme stihli návštěvu ruské ponorky a podívat se na tunel pod Labem, u kterého klasický vjezd nahrayují výtahy - i pro auta.
Pozdě odpoledne se vydali na cestu zpět domů do Brna s krátkou zastávkou u McDonalds na dálnici u Litoměřic.
Nadpis je asi trochu matoucí a snad na vysvětlenou pro ty mladší by bylo dobré zmínit, že kdysi dávno se hudba nekopírovala pomocí mp3, ale existovaly analogové kazety. Kopírování bylo zdlouhavé a s každou kopií klesala kvalita. Názvem tohoto média se inspiroval autor zajímavé knihovny(nepátral jsem proč a doufám, že to neznamená, že kvalita knihovny bude s každou verzí klesat).
A proč nadpis “Vzhůru do oblak!”? – výsledný web bude v cloudu. To je dnes takové moderní slovo – v prostředí .NET nejčastěji spojované s Azure. Ale Azure nepoužijeme – Microsoft sice nabízí trial verze, jenže ani u nich není zaručeno, že na konci za to nebude platit (zde si neodpustím poznámku, že MS na Azure a WP7 předvádí jak velká firma není schopna správných rozhodnutí a nechápe, co je pro masivnější používání daných produktů klíčové – ale to je jen můj povzdech a soukromý názor). Takže místo Azure použijeme služeb 
