Mirabilandia 2015

V únoru jsem zde popsal tip na rodinný výlet do parku Mirabilandia. A letos v červnu jsem tuhle cestu i realizoval - samozřejmě s mírnými úpravami vzhledem k roční době a nárokům posádky. Využil jsem konce školního roku, kdy už jsou známky uzavřeny, ale hlavní dovolenková sezóna ještě nezačala, omluvil všechny své ratolesti ze školy a v sobotu 20.června brzy ráno vyrazil na cestu. A tady jsou naše zážitky.

Cesta

Přes Rakousko se vyplatí jednoznačně dálniční známka za €8.70. Na dálnicích mezi Grazem a Klagenfurtem jsou ale uzávěrky a dálniční křížení ve směru z Itálie je dokonce úplně uzavřené - je nutné sjet z dálnice, objet Klagenfurt a poté opět najet na dálnici - docela to zdrží a  i v pozdě v noci bylo na objízdné trase dost aut - v letní dovolenkové sezóně to tady asi mod příjemné nebude.

V Itálii jsem si naplánoval cestu mimo dálnice a hodnotil bych to jako úspěšné - cesta se časove neznatelně protáhla, ale viděli jsem toho více z Itálie a navíc ušetřili nezanedbatelných €70 za mýto. Z Rakouska směrem na Udine jsme použili bezplatnou SS13, kolem Udine je bezplatný dálniční obchvat a z Udine pak po SP95 do Portogruaro a poté po SS14 do Benátek, pak opět bezplatný dálniční průtah kolem Benátek a Mestra a poté po pobřežní SS309 k Ravenně.

Výhody cesty mimo dálnice - můžete zastavit kdekoliv, od obchodních center až po malé pizzerie po cestě, více toho vidíte - zejména v horách jsou pěkná městečka a často míjíte starou železniční trať přebudovanou na cyklostezku, čerpací stanice jsou levnější (i tak je dobré si zkontrolovat ceny na  http://www2.prezzibenzina.it) a cesta kupodivu probíhá docela rychle - Italové obvykle jezdí o 10-20 km/h více než je limit, policejní hlídky jsme ale míjeli častěji než u nás. Nevím kolik tolerují, neb protijedoucí řidiči nás vždy upozornili a tak jsem rychlost jízdy přizpůsobil předpisům. Ostatně jezdit v Itálii dle předpisů asi moc nejde, při striktním dodržování jsem se stal brzdou provozu a tedy asi větším nebezpečím - nakonec jsem o těch cca 15 km rychleji, i tak jsem byl občas předjížděn.

Ubytování

Zvolili jsme kemp a stan - s kartou ACSI jsme navíc měli danou pevnu cenu a dopláceli jen za jednoho dospělého  - takže kemp přímo u pláže vyšel na 4 noci na €92. V kempu se navíc dala koupit třídenní vstupenka do zábavního parku Mirabilandia za €30, dítě do 10ti let  bylo zdarma - za naší čtyřčlennou výpravu jsem tak zaplatil €90. Kemp sice nemá bazén, ale vzhledem k tomu, že moře je hned za plotem, nám ani nechyběl. Sociální vybavení jakžtakž ušlo, jen ve sprchách není světlo a je dobré si vzít svoje. K večeru krátce otravují komáři, je dobré mít repelent a odpuzovač komárů - obojí se nám osvědčilo.

Mirabilandia

U pokladen se ráno tvořily dlouhé fronty a podobně dlouhé fronty se tvoří i u vstupu pro návštěvníky využívající druhý či třetí den zdarma. Frontám u pokladen jsme unikli díky tomu, že jsme měli vstupenky už z kempu. První den jsme tak využili normální vstup, kde žádné fronty nebyli. V parku se pak musí na vyznačených místech aktivovat vstupy na další bezplatné dny - to probíhá tak, že skener sejme kód vstupenky a pak vás vyfotí a do systému se tedy k vaší vstupence přiřadí vaše podobenka. Proto se také tvoří fronty u jediného vyhrazeného vstupu na další dny, neb obsluha kontroluje vaši podobu a tak se to protahuje.

My jsme se tomu vyhuli tak, že druhý den jsme do parku dorazili až pozdě odpoledne (byli jsme v San Marinu, viz níže) a dotyčný vstup byl naprosto volný a ani nás nikdo nekontroloval, jen jsme projeli vstupenku skenerem. Třetí den jsme pak ráno využili ke koupání v moři a do parku dorazili až po více než hodině po otevření (otevírá se v 10:00) - bylo tam jen pár lidí a tak jsme prošli také prakticky hned a bez čekání, obsluha tam sice tentokrát byla, ale nezdálo se mi, že by to nějak zvlášť kontrolovala.

  












Vstupní část parku je v pirátském stylu, náměstí je obklopeno obchůdky se suvenýry, uprostřed je něco jako rozpadlá pirátská loď a do toho všeho hraje docela protivná hudba. Ale Italům se asi líbí.

A teď k velkým tahákům tohoto parku - dvě hlavní atrakce - vystřelovačka  iSpeed a zavěšenka Katun - jsou dle mého to nejlepší, co jsem zatím jel (iSpeed srovnávám s Blue Fire (Europapark) a Desert Racem  (HeidePark), Katun pak s Limitem (Heide Park) a Blue Tornado (Gardaland)) - a kupodivu, na tyhle dráhy nebyly ani žádné fronty, tohle je třeba pohled na čekací část u dráhy iSpeed:

Těch pár lidí, co tam čeká, je  tak na dva tři vozíky - prakticky to znamená, že do pár minut jedete.  Obvykle jezdí dva vozíky, tj. zatímco jeden je na dráze, do druhého nastupují návštěvníci. Jen v době polední pauzy, asi mezi 12 a 14 hodinou jezdil jen jeden vozík a čekací doba tedy byla o trošku delší.

Na první řadu se čeká samozřejmě  déle - vždy se chodí po dvou -  ale opět nic strašného a  nepřečkatelného. Trochu horší jsou omezení - na všechny větší atrakce se může od výšky 140 cm a 12ti let věku. Můj nejmladší syn splňoval první podmínku, druhou už ne.  Obsluha to hlídá, ale i tak se podařilo dostat ho alespoň na iSpeed.

Na Katunu jezdil jen jeden vozík, ale má větší kapacitu (čtyři místa v řadě) a tak ani tady jsme nijak zvlášť dlouho nečekali. Bohužel poslední den naší návštěvy v úterý měla dráha nějaký problém a nejezdila - k našemu velkému zklamání.

Naopak ostatní atrakace v parku jsou provedením citelně horší než podobné atrakce v ostatních parcích (porovnávám s Heide Parkem, Europaparkem, Legolandem a Gardalandem). velkou část parku tvoří Dinoland s umělými ještěry a ne příliš povedenými drahami  - ale malým dětem se to možná líbí.

Na některých se i tak tvoří nepochopitelně dlouhé fronty - na Autosplash, což jsou v podstatě vodní klády s dvěma skluzy, se čekalo v jednu chvíli i přes 30 minut - přitom provedení i vlastní jízda jsou spíše podprůměrné a ne moc zajímavé. Mimo zmíněný Autosplash jsou z mokrých atrakcí ještě stříkací lodě (Ratatonga), Rio Bravo - jízda na raftu - a vozíková skluzavka Niagara.

Niagara je rychlá a vysoká vodní skluzavka, ale bez nápadu - každopádně po jízdě musí být každý mokrý až na kost, alespoň my jsme byli. Nad dojezdem totiž vede dráha vláčku a koleje chrání velká střecha, která spolehlivě odrazí rozraženou vodu zpět na vozík a zajistí tak důkladné opláchnutí celé osádky. Nepříjemný je pak dlouhý dojezd na nástupiště, který je zastřešen a tedy ve stínu.

 Podobným deficitem, to jest nenápaditou úpravou a tématickým okolím trpí i ostatní dráhy v parku. Největším zklamáním pak bylo zavření dráhy Divertical - tahle obří vodní dráha s výtahovou věží je uzavřena již od minulého roku  a něco na ní  pořád pilně kutí....

Obří ruské kolo je zpestřením parku a poskytuje pěkný výhled do okolí. V provozu je ale jen po omezenou dobu - jeden den jen od 12:30 do 17:00, poslední den nebylo kolo v provozu vůbec - asi kvůli silnějšímu větru. Není to sice adrenalinová atrakce, ale lze si z něj pěkně a  v klidu prohlédnout celý park i s okolím.

Kolo je navíc dominantou parku a je zdálky viditelné - určitě je to to první, co při příjezdu k parku vidíte. Teprve později se objeví i konstrukce horských drah. U jiných parků jsou napřed vidět vyhlídkové věže, tady žádná není a místo ní je tento kolos - což mi přijde jako docela zajímavé.

 Dvě padací věže - Discovery a  Columbia - jsou nic moc a bát se moc nebudete, tohle prostě není Scream z Heide parku ani náhodou. Doporučuji spíše Discovery, alespoň na chvíli stojí nahoře a nabízí pěkný výhled do okolí. Pád je pěkný, ale velmi krátky vzhledem k výšce.

Není problém si vyzkoušet obě věže, v době naší návštěvy se na žádnou téměř nečekalo  - menší fronty se tvořily jen na Columbia - snad proto, že vchod do čekací zóny je umístěn tak, že na tuhle atrakci nevědomě navede. Columbia jen lítá chvíli nahoru a dolů, proto se mi Discovery líbila více.

Laserova střílečka Reset je pěkně stranou a v době naší návštěvy si cestu k ní našlo jen pár lidí - dlouhé čekací prostory by pojaly asi daleko více návštěvníků. Provedení je zajímavé.

A ceny v parku? Mimo vstupné se platí i za parkování a to €5,  představu o cenách občerstvení si lze udělat z těchto fotek:

Mirabilandia Beach

V kempu jsme dostali při zakoupení vstupenek i poukázky na volnou vstupenku do koupací části parku - za každou koupenou vstupenku je jedna zdarma a tak nás na osobu vyšel vstup na €5 místo €10. Po zakoupení vstupenek do vodní části jsme na ruku dostali každý papírový náramek, který umožňuje přecházet mezi parky v daný den bez omezení a dle libosti. Je tedy možné se chvíli koupat a pak si jít zajezdit a zase jít zpět do vody a tak pořád dokola.

Vodní park ma evokovat Karibik, odpovídá tomu provedení lehátek i jemný písek mezi nimi. U vstupu jsou převlékací kabinky s možností pronajmutí úložné skříňky. Pak jsou dvě vodní oblasti, první určena především dětem s dvěma menšími tobogany a pár skluzavkami. Druhá pak obsahuje relaxační řeku a tobogánovou věž.

Nejmladšímu synovi se nejvíce líbila první část, prakticky pořád tam odněkud padá či stříká voda.

Druhá věž ma čtyři tobogány, celkově nic moc.  Zajímavá je Rio Diablo, kde se jede chvíli i do kopce díky tryskám. Na všech atrakcích se jezdí ve člunech, na U rampě a Rio Diablo v dvojmístném, na ostatních dvou tobogánech pak v jednomístném. 

Čekací doby na jakoukoliv dráhu byly nulové - maximálně se čekalo, než někdo předchozí neodjel, ale jestli se někde čekalo déle jak minutu, tak to byla spíše vyjímka. Nevýhodou bylo, že dojezd byl vyveden do relaxační řeky a trvalo nám tedy déle dostat se zpět na další jízdu. Celá řeka je lemována plavčíky, kteří dohlížejí na to, aby jste plavali pěkně se člunem.

Relaxační řeka je dobrá leda tak na lehnutí si a nechaní se unášet, není tam ani za mák nějakého vzrušení či divoké jízdy. Stejně tak dobře lze relaxovat i na lehátcích pod slaměnými slunečníky.

Asi bych do tohohle vodního parku příště nešel - je to nic moc, možná v horkých dnech to může být vhodné na zchlazení. Oceňuji ale, že tenhle vodní svět byl skoro prázdný.

San Marino

Tři celé dny se v parku strávit rozhodně  nedají, teda pokud nejste naprostý fanatik do drah a baví vás jezdit pořád dokola. Což ovšem není náš případ. V pondělí jsme se tedy vydali do nejmenší republiky na světě, do San Marina. Z kempu je to jen 80km a typický vrch je z kempu jasně viditelný. 

Trochu problém bylo najít parkování, všechna horní parkoviště byla plná a tak jsme nakonec skončili na parkovišti P9/P10 - a  doporučuji ho. Jednak proto, že bylo skutečně prázdné a navíc v příjemném stínu (P9 je kryté parkoviště, P10 je venkovní, ale zastíněné stromy a mohou na něm parkovat i obytné vozy), jednak proto, že nahoru se dostanete výtahy s výhledem. 

Na trase až nahoru jsou celkem tři, vždy se musí přestoupit a jsou zadarmo. Dovezli nás až k hradbám, pak se samozřejmě musí po svých křivolakými uličkami. Překvapilo mne mnoho ruských nápisů i poměrně přijatelné ceny občerstvení.

Prošli jsme se po vrcholu okolo všech strážních věží - jsou celkem tři, dali si pizzu, kochali se výhledem, a nakoupili pár cetek. Stihli jsme i výměnu stráže na hlavním náměstí.

Zastavěná část vršku je docela rušná, zato pokud se jde dál po vrcholu, tak davy pomalu mizí a mezi druhou a třetí strážní věží jsme už téměř nikoho nepotkali. Nabízí se odsud i výhledy na ne tak hustě obydlenou část a krajina má více zemědělský charakter.

Koupání v moři

Jak jsem již zmínil, tak kemp byl umístěn přímo u pláže a  část pobytu jsme strávili u moře a v moři. Jsou zde jak chráněné pláže, tj. v moři je hradba kamenů, které lámou vlny a moře je tak citelně klidnější, tak i otevřené, kde si můžete dosyta užívat vln. Navíc většinu pláže nepokrývají slunečníky s lehátky, takže je vše takové volnější.

Teplota moře na koupání byla na konci června OK, navíc pláže se mezi pátou a šestou hodinou zcela vyprázdnili - a to už předtím nebyly nijak moc obležené.  Šlo si tak i ugrilovat kuřátko koupené v Ravenně a vychutnávat si jídlo při barvách zapadajícího slunce.

Chioggia

Na cestě zpět jsme se stavili i v bývalé rzvášké vesničce, která trochu připomíná Benátky - ale bez davů turistů, s přijatelnými cenami za jídlo a zvláštní ospalou atmosférou.

A Benátky jsou odsud i vidět, alespoň z mostu u přístavu.  Užili jsme si zde pěkné pozdní odpoledne a poté se kolem šesté vydali na cestu zpět k domovu. A tak ve čtvrtek kolem čtvrté hodiny ráno, náš výlet skončil.