Podzimní ferraty v Rakousku - Ramsau, Salzburk, Stoderzinken - černý hamburger a let na laně v Alpách

Druhý den naší minidovolené jsme zahájili výjezdem ze Schladmingu na Ramsau - kde se nachází dvě pěkné ferrátky vhodné pro děti -Kali a Kala. Při plánování našich cest totiž musíme brát trochu ohled na  nejmenšího a nejmladšího člena naši rodiny, čerstvě devítiletého Jeníka. Pár ferrat už sice zvládl, ale vždy se trochu bojím, abychom to nepřehnali a nezůstal nám někde "zaseklý" - proto si vždy projdu popisy ferrat i případné fotografie, abych měl jistotu, že nás na trase nic nenadálého nezastaví. Ale zatím zvládá v pohodě ferraty do stupně C.

Ramsau - Kali a Kala

Ramsau bylo zalito sluncem, ale samotná ferrátka leží ve stínu. Velké parkoviště bylo prázdné a tak stačilo zaparkovat, vzít úvazky, přejít potok a kolem starého mlýna dorazit na začátek ferrátky. 

Není těžká, ale rozhodně zajímavá a dlouhá, na několika místech nabízí hned několik tras různé obtížnosti. Odměnou jsou pak krásné výhledy do údolí a fotka s plechovým kamzíkem. Sestupová cesta pak vede lesem a kolem penzionů dolů zpět k parkovišti.

Salzburg

Protože předpověď počasí nebyla na odpoledne moc příznivá, rozhodli jsme se  navštívit odpoledne Salzburg. Nebylo to úplně nejlepší rozhodnutí, neboť po projetí dvoutunelím  Hiefler a Ofenauer se počasí dramaticky změnilo a místo sluncem prozářené oblohy nás čekalo pošmourno - měl jsem se raději předem mrknout na web kamery:-(. V okolí Schladmingu bylo pěkně až zhruba do tří hodin.

V Salzburgu jsme zaparkovali v garážích Linzer Gasse vytesaných do skály. Hned vedle tohoto parkoviště se nachází městská ferrata nazvaná City Wall.

       

Nabízí několik tras s různou obtížností, lezli jsme ji dvakrát, pokaždé jinak. Zejména lezení po obráceném žebříku tváří k městu je mírně adrenalinovým zážitkem s výhledem na střechy okolních domů. Návratová cesta je trochu delší a lze ji spojit s procházkou kolem hradeb a užít si tak pěkných pohledů na staré město a hrad na protějším břehu řeky Salzy.

U auta v garáži jsem se pak převlékli do civilního oblečení a vyrazili na prohlídku starého města. Před rodným Mozartovým domem bylo sice plno turistů, ale další uličky už byly poměrně klidné a tak z toho nakonec byla poklidná večerní procházka. Parkování nás vyšlo na vcelku ucházejících €8.80.

Po cestě zpět jsme ještě nakoupili pár suvenýrů v podobě Mozartových koulí a stavili se na časově omezenou specialitu do Burger Kinga - černý Halloween burger. Popravdě, není moc dobrý..... Je lepší využít nabídku šesti nugetek s omáčkou za euro....

Po návratu do hotelu jsme si opět užili relaxu v jeho wellness části a mohli se připravit na další den.

Stoderzinken

Tahle hora leží kousek od Schladmingu a vede na ní placené cesta (€13) - dlouhá, kroucená a poměrně úzká. Na svých cca deseti kilometrech délky nabízí fascinující výhledy do okolí a končí soustavou parkovišť - která byla prakticky prázdná, takže jsme zaparkovali až úplně nahoře, užili si výhledů na údolí v mlze i na vrcholky Dachstainu a poté vyrazili k ferratovému parku.

Vlastně to není tak úplně park, nabízí si ale hned tři trasy odstupňované podle obtížnosti a není problém se vrátit z vrcholu zase zpět a zkusit jinou. Úvazky se dají obléci u stolu vedle nádherné kapličky kousek před začátkem ferrat - zde je i vrcholová kniha. 

Počasí nám přálo, lidí bylo minimálně, vlastně před námi lezl jen jeden pár a jinak jsme byli sami - jedinou drobnou vadou na téměř dokonalém dopoledni tak byl jen spuštěný lanový most v poslední části ferraty - určitě by z něj byl trošku adrenalin pohled do údolí.

Až nás lezení přestalo bavit, začali jsme prozkoumávat celý vrch. Ten den byl rájem paraglidistů. Těch tady bylo hned několik a kroužili kolem vrcholu. My se pod nimi mohli koulovat, díky zbytkům sněhu. Výhledy do údolí a na hory kolem byl úchvatný.

Strávili jsme nahoře prakticky celý den a pozdě odpoledne se vydaly cestou opět dolů. V cca 1550 metrech je horní stanice zip line dráhy - prý nejdelší dráhy v Alpách. Na malém parkovišti nikdo nebyl, tak jsme zaparkovali a se zvědavosti se vydali k stanici. Kupodivu bylo otevřeno a tak po krátkém přesvědčování a zaplacení €22, se starší syn nasoukal do jejich postroje a rozjel se dolů do údolí po laně.

Dráha má dva úseky, v cca 2/3 se musí přesednout - ale i tak  na nás musel čekat, neměl jsem odvahu jet dolů nějak moc rychle a raději jsem brzdil motorem

Syn byl z letu nadšen, dole jsme zaplatili mýto v automatu, prošli si malebné městečko Grobming  a zakončili den.